Cena Edvarda Beneše

V oblasti historie 20. století cenu 1. stupně získal Ladislav Futtera z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci:

Předkládaná práce je mimořádným výkonem jak z hlediska svého rozsahu, tak předvedení jazykových, heuristických, metodologických a interpretačních schopností svého autora. Ladislav Futtera zvolil pro svou práci, která mohla klidně zůstat i jen regionální sondou do sledovaného fenoménu, poměrně sofistikovanou strukturu. Věnuje se výkladu a genezi základních pojmů, přehledu vývoje lužické komunity a lužického fenoménu vůbec, naprosto bezpečně se orientuje v literatuře historické, etnologické, antropologické i v literární vědě. Jeho záběr je skutečně úctyhodný. Futtera v práci dobře generuje celý komplex vlasteneckých státotvorných organizací, které byly pádným spolučinitelem prvorepublikové občanské společnosti. Na nich v souvislosti s lužickou tématikou ukazuje, jak občanská společnost vlastně fungovala, jaké byla její vnitřní mechanismy. Futtera oprávněně naznačuje, že z české strany se prolužické aktivity vnímaly v rámci reprezentace státotvornosti, z lužické pak jako především hmotná podpora. Jedná se o jednu z možných podob „slovanské spolupráce“, mnohdy komparované s institucionalizací vztahů k jiných zahraničním Slovanům. Postavení přeshraničních Lužických Srbů, kteří nedospěli k vlastní státnosti, však mělo svá značná specifika a patřilo po desetiletí k velmi populárním tématům českého národního uvědomění a uvědomění si vlastního postavení přinejmenším ve středoevropském prostoru. Autor se zamýšlí nad projekcí české národní existence před stoletím, s níž aktivisté k tématu přistupovali, tedy s příběhem vlastního národního obrození. Domnívám se, že i jistá velmocenská ambice, potenciální expanze dodávala tématice na atraktivitě a významu. Zároveň si Futtera dobře všímá citlivosti, s jakou bylo k Lužickým Srbům převážně přistupováno ve snaze nezhoršit jejich pozici ve vlasti, zvláště pak po nástupu Hitlera k moci. Zde by se dala najít analogie v péči o vídeňské Čechy, jejichž svízelné postavení si jejich podporovatelé z Československa rovněž velmi dobře uvědomovali a rovněž zde převažovala snaha účinně pomoci nad snahou výrazně politizovat dané téma. Celkově je třeba práci hodnotit jako mimořádný badatelský počin, který prostupuje řadou vědních disciplín.